Nalevo či napravo?


Pokud bychom pátrali, odkud dělení na levici a pravici pochází, musíme se vrátit až do období Velké francouzské revoluce. Kdy v roce 1789, na prvním zasedání Generálních stavů, zasedli příznivci monarchie vpravo a zastánci potřebných změn se usadili vlevo. Čímž je historicky dokladováno, že názory už v této době se pohybovaly na obou protipólech. A že tento systém uspořádání světa trvá až do dnešních dnů. Kdy, jak už zpívá ve své písní Jaromír Nohavica, polovina společnosti volá hanba hanba a druhá polovina sláva sláva. A obdobně to funguje, když levicovou politiku má zhodnotit pravicový volič. A stejně tak, když se snese kritika levicového na program pravice.

Demonstrace

Hlavní atributy levicové politiky, tak jak jsme ji do roku 1989 zažívali, kladly největší důraz na sociální rovnost. Která měla zaručit všem vrstvám obyvatel, i těm diskriminovaným a sociálně slabším, stejné podmínky k životu. Rovnostářství, které bylo krédem, ale už po roce 1948 dostalo trhliny. Na politické scéně se objevila skupina vyvolených. Kteří se seskupili ve vedoucí levicové straně a začali určovat pravidla hry. Která se naprosto odklonila od všech demokratických myšlenek a většina národa ji nebyla ochotna akceptovat.  Docházelo ke střetům, které urážely lidskou důstojnost všech, kteří chtěli žít v kulturní a svobodomyslné společnosti. A proto muselo dojít ke zlomu. A do čela státu se postavili představitelé pravicového smýšlení.

Možnost cestování

Pro mnohé občany naší republiky se v roce 1989 otevřel naprosto odlišný svět od toho minulého. Možnost podnikání a cestování po celém světě přineslo možnosti, o kterých se nikomu ani nesnilo. Pravicová politika, která nahradila tu nefunkční levicovou, odstranila ze svého programu sociální rovnost. A nechala na každém jedinci, jak se k novému uspořádání postaví. A brzy se ukázalo, jak se společnost začíná rozdělovat. Na ty, kteří nastavili tvář a začali podnikat. A ty, kteří čekali, co pro ně stát udělá. V současné době je společnost opět rozdělena na dvě poloviny. Ideálním řešením by nejspíš byla politika Zlaté střední cesty.